Jean Raspail: Já, Antoine de Tounens, král patagonský
Autor | Jean Raspail |
---|---|
Ilustrace | Karel Teissig |
Vydavatel | Práce |
Vazba | vázaná |
Nosič | kniha |
Počet stran | 328 |
Rok vydání | 1987 |
Na skladě | poslední kusy |
Naše cena: | 20 Kč (0,79 €) |
Informace o díle:
Na malém hřbitůvku ve francouzském Périgordsku je skromný hrob s nápisem: Zde odpočívá Orélie-Antoine, král patagonský. Kdo byl tento podivný král a jak se dostal sem na vesnický hřbitov? Je jeho život tak pamětihodný, že o něm bylo napsáno už tolik knih a že spisovatel Jean Raspail o něm vytvořil vlastně již druhý román? Ten první se jmenoval Hran na krále. Byl to blázen, snílek, prosťáček, megaloman? Je jisté, že tento périgordský advokát, pocházející z rolnické rodiny, jednoho dne prodal svou kancelář, vypůjčil si k tomu další peníze od svého bratra a vyjel na nejzazší jih jihoamerického kontinentu, kde hodlal založit království araukanských a patagonských Indiánů. Osudy měl fantastické, králem se skutečně stal, panoval v chladných a větrných pustinách několik dnů a králem byl pak po celý život. Ještě třikráte se vrátil, vždy ubožejší a chudší, ale jeho sen o velikém osudu ho nikdy neopouštěl navzdory neúspěchům, zradám a výsměchu, které ho stíhaly.
Říši se mu nepodařilo vytvořit, ale poddané Antoine de Tounens měl,ať to byli náčelníci zuboženého a bouřícího se lidu, araukánský Quillapan a patagonský Kalfukura, ať to byli různí hodnostáři, které si vysnil a obdařil pomyslnými tituly, nebo ať to byli skuteční básníci a spisovatelé tehdejší doby, Verlaine, Charles Cros, Jean Richepin, Francois Copée, astronom Camille Flamarion a tolik jiných, kteří ho přijali mezi sebe, když se mu celá Francie vysmívala, a kteří se prohlásili za jeho poddané. Byl jim blízký svým sněním, které dokázal tragikomicky uskutečnit, a byl jim blízký i svou neustálou touhou po Patagonii.
Poznámka:
Antikvariát - velmi pěkná, přebal běžně opotřeben
VM - R27Dd